Tomáš Klus - Jaroslava

Všimni si jak se lidi ztrácej,
Jak každej male tu svou.
A když se pak domů vracej,
Na zádech nesou.
Jsi světla stíny a vítr ve vlasech,
Je to jiný, když člověk ztrácí dech.
Je to jiný,ze slunce ke kořenům,cesta je dlouhá.

Prosím pište si, že se to nevyplácí,
Zapomenout, na starý časy.
A nový účesy,furt stejní funy práci,
Nejde se hnout,nejde se hnout.
Hluboko do kapes,a někde ve mně ze mě z tebe složená, je z tebe složená.
Tútudutúudutúudutúudutúudutúudutúudutú…

Reklamní spoty,na prošlapaný boty,
Důvod je prosý,nakrmte hosty,
A pak utíkejte,smějte se do kamer,
Na povel zatleskejte, a hezky se tu mějte.
Já sám dám se ti,počítej do tisíce,
A potom zmizí, vše cizím lidem.
A sami sobě zbydem, A sami sobě zbydem.

A jako paní Jaroslava,říkám marná je sláva,
Lidi jsou jenom lidi, a on to vidí,a on to vidí on to časem sklidí.

Všimni si na obloze ptáci,
Zamávaj křídly a pak v mracích se ztrácí.
Tak nějak stejně,jako když vedle tebe vstávám.
Ztraceni vprostřed pouště,jak jsme si slíbili,
Hlavně se neopouštět,hlavně má milá zbyly ,
Z velký části jen mý kusy lásky, a dva dlouhý dopisy,
Kousek od cílový pásky,jsem roztrhán na kusy.

A jako paní Jaroslava,říkám marná je sláva,
Lidi jsou jenom lidi, a on to vidí,a on to vidí on to časem sklidí.