Tomáš Klus - Z deníku (Grušence)

našel jsem v sobě ještě jedno bílý místo
místo jistojistých slov čekám na vřelá objetí
je Ti jak mně a možná čekáš na totéž
běž prosím spát
kolikrát padneme do zajetí
oběti všech našich mlčenlivých nocí
jsme my dva - opravdový cvoci
procitnout a nebýt jiní
zkrátka stejní jako včera
nedůvěra v oba světy
do večera ponoletí
a zae ráno
odi et amo...

jsi ve mně živá jako já se v tobě topím
dopíjím zbytky vín a odesílám zprávu
v náruči balerín nezbylo mi místo
místo jistojistých slov
čekám na vřelá objetí
dva květy
dvě dlaně
dvě písně stokrát obehrané
dvě těla
dvě duše
dvě role jsi měla
a teď v poslední době
ta Grušenka v tobě
je a není
ublížení
rozdvojení
zde nedopsáno
odi et amo...

když se mi zdáš
nebo když hlídám tvý snění
úzkostlivě ze závěsů vyháním rozednění
uzavřeni do čtyř stěn
jen bráníme svý city
propleteni žijem jen
sami před sebou skrytí
spolu ale každý zvlášť
plášť proti ublížení
těsně po probuzení
i tohle ráno
odi et amo...