Tomáš Klus - Kfjetina

Z lidí se stávaj dospělí,
protože není dost pochopení
a měním se taky já tou dobou s ní.
Pod muší křídla se schovává
vždycky když tuší že prší na duši.
Z nadzemskejch výšek mi zamává
a srdce buší.

Je květina a jediná co věří,
že zvěři se dá věřit,
že na trnitým keři dá se spát.

Uprostřed nebe je díra
a právě víra v ní ji otevírá
poslům z cizích světů.
Jak střelám z kulometu
podléhám ti, podléhám ti.
A ty si ta láhev nedopitá,
skrytá áá v krytu Trilobita.

Na hrotu pera mám větu,
která zůstane do večera nevyřčena,
jinak ztrácím cenu.
Nechci být autorem frází
jak voda z prolomených hrází
unášíš mě, unášíš mě.

2x: Na tisíc malejch kousků rozložím si svět
a pak zas poskládám.
No a ty budeš zpět
a já budu moudřejší
a ty šťastnější
jen mi věř.