Tomáš Klus - 17B

Zase si slíbím změnu,
ale jak se znám do rána zapomenu.
Vyplním žádanku o převtělení,
neb křičím ze spánku a v koutcích úst pěním.
Zase mě trápíš, moje černý svědomí.
Krátíš, noci lednový.
Pod známku poznámky,
že nezařazený patřím na oddělení.

Ať zůstane strom stromem, a člověk člověku blíž.
Jestli mám umřít, tak honem ať nejsem na obtíž.
Ať řeka dál je řekou do který dvakrát nevstoupíš.
Před cestou předalekou, už se vždycky pomodlíš.

Zase to zkouším, znova,
ale jak se zdá, změnila se doba.
Kafe a cigára, nikdo se nestará,
o mí tři hodiny spánku.
Do džbánku s ozvěnou, dopadli kapky mojí krve.
Schovaný za stěnou čekám, co ze mě zbude.
Jako štvaný zvíře, tu v dobrý víře doufám, že ...

zůstane strom stromem, a člověk člověku blíž.
Jestli mám umřít, tak honem ať nejsem na obtíž.
Ať řeka dál je řekou do který dvakrát nevstoupíš.
Před cestou předalekou, už se vždycky pomodlíš.

Možná ze strachu, možná jen tak ze zvyku zaplatím útratu, dokud jsem v balíku...